26.07.2015 - Silniční závod – Kounovské okruhy 2015

Počet přístupů : 805 - Zadal : Klícha Martin - Dne : 27.07.2015 v 13:14
 
Další závod Dobrušského poháru se konal v Kounově. Tradiční Kounovké silniční okruhy letos pořadatelé zpestřili přidaním 1 okruhu. Na elitní kategorie čekaly 4 okruhy, 80km s převýšením 1700 metrů.

Hned po startu se poměrně volným tempem vyjel první kounovský kopec. Poté jako tradičně najel dopředu Roman Palguta a staral se o tempo balíku. Ja se poslušně zařadil za týmové kolegy a snažil se co nejvíc šetřit síly. Pří prvním výjezdu ze Sedloňova na Plasnici mi v hlavou problesklo, proč sakra teď nemůžeme lusknout prsty a posunout se o 3 okruhy vpřed? Následoval opatrný sjezd, druhý kounovský kopec a další klidný výjezd do až Sedloňova. Při druhém stoupání na Plasnici jsem si již najel dopředu v očekávání, co se bude dít. Tato fáze závodu se později ukázala jako zásadní. Ostřejší tempo způsobilo dělení balíku a do sjezdu šla s mírným náskokem skupina cca 10 lidí, ve které jsem byl já, Roman Palguta a Míra Mádle. Pro náš tým tedy ideální. Po ostrém sjezdu (75km/h) jsem zkontroloval situaci. Náskok se trochu zvětšil. Bylo mi jasné, že pokud chceme odjet musíme teď jet. Vyjel jsem na špic a rozjel tempo. Naštěstí to všichni rychle pochopili a začali spolupracovat. Při průjezdu do 3. kola pro mě byla situace výborná. Ve skupině jsem byl jediný ze své kategorie, obklopený 2. týmovými kolegy. Udržovali jsme svižnější tempo, aby nás skupina za námi nedojela. V brdku v Bystrém nenápadně odjel Roman Štastný a jako šíp za ním vystřelil David Novák (junior). Nikdo nereagoval, jen kdosi prohlásil, že si je v klidu dojedeme. Jenže to jsme se přepočítali, náskok se metr po metru prodlužoval. Pro mě se nic nezměnilo, spolupracoval jsem a přitom se snažil co nejvíc pošetřit na další stoupání na Plasnici. To jsem zvladl velmi dobře, nohy jsem měl kupodivu pořád dobré. Skupina se opět zmenšila. Ve sjezdu jsem se najedl a odpočinul si. Situace po nájezdu do posledního kola byla pro naš tým parádní. Ve skupině stále byl Roman a Míra. Bohužel pro mě se 4. kole rozhořela taktická bitva mezi závodníky kategorie Masters takže nikdo neměl zájem jet. Ja neměl co ztratit, tak jsem táhl skupinu až do Sedloňova. Trochu jsem se rozčiloval, ale zároveň chapal. Kdo šetří má za tři. Já měl výhodu, že jsem vedl skupinu při posledním nájezdu do stoupání na Plasnici, do půlky kopce jsem jel tempo, které mi vyhovovalo. V zavěru to kratičkým nástupem ještě zkusil Ondra Ptáček. Už to dost bolelo, ale dojel jsem si ho a na vrcholu se otočil co ostatní. Ve skupině už byl jen Ondra, já, Míra Mádle a Aleš Balcar. Bylo jasné, že ti tři z Masters si to o umístění na bedně rozdají až v posledním kounovském kopci. Já už byl tak nějak spokojený se závodem, tak jsem jel většinu sjezdu na špici. Dovedl jsem skupinu pod závěrečné stoupání a čekal kdo první vyrazí. Zhruba ve třetině kopce nastoupil Ondra za ním Aleš a Míra. Už sem nečekal, že bych mohl nějak víc zrychlit, ale fandící Honza Hauf mě ještě vyhecoval a já nakonec ještě těsně před cílem předjel Aleše a dojel si pro „brambory“ a vítěztví v kategorii. Víc než umístění v cíli mě však těšilo, že jsem až do poslední chvíle mohl závodit na čele závodu se závodníky, kteří mi loni odjeli v prvním kopci na Plasnici.

V příštích týdnech mě čekají oblíbené silniční maratony v Krkonoších a Krušných horách. Forma by měla jít ještě nahoru, tak uvidíme.
 
 
Fotky
https://plus.google.com/u/0/photos/107529093922517270245/albums/6175818347800241489