28.09.2011 - Žacléřská 70 - MTB závod tříčlenných hlídek

očima Martina Katery, Petra Stuchlíka a Jirky Dvořáka
Počet přístupů : 1539 - Zadal : - Dne : 29.09.2011 v 21:15
 
Žacléřská 70tka je tradiční MTB závod trojic pořádaný pravidelně kolem svátku sv. Václava. Zářijový termín - opět nejistota ohledně počasí, jak jsem psal v reportu z poslední etapy Dobrušského poháru. Navíc se závodníci pohybují v Krkonoších, kde se vše může změnit každou hodinu. Typický příklad rozmarů měsíce září může být loňský ročník, kdy vydatně pršelo, ale ve středu 28. 9. 2011 bylo naštěstí slunečno a příjemně teplo.

Na start náš tým postavil tři družstva. Dvě družstva mazáků v součtu věků bikerů nad 120 let, a pak družstvo mladších , kde trojici se mnou tvořili Jirka Beneš a Martin Klapal (jeli jsme kratší variantu tratě na 49km) . Z výsledků během sezóny se dalo tušit, že výkonnost mladé trojky bude velmi vyrovnaná a samotný závod toto očekávání potvrdil.

Do Žacléře přijíždím brzy kolem osmé a celé město je zahaleno do chladné náruče podzimní mlhy. Pohled vzhůru ale nabízí modrou barvu v dírách propálených slunečním svitem. Ješte chvilku klimbám v autě a pak se převléknu a vyrážím najít kluky. Při rozjíždění je celkem zima, ale při závodě to tuším nebude problém. Po rozehřátí se postavíme do fronty na start a čekáme. Tepáky ukazují, že naše srdce se duchem perou s prvním kopcem po startu.

Zamykáme vidlice a čekáme na pokyn. Ve startérovi poznávám bikera, se kterým jsem závodil v mých začátcích MTB před jedenácti lety. Trochu se zasním při vzpomínce na mé první horské kolo v té době, ocelový rám, pevná vidle, staré Deore LX .... start! A naše trojka vyrazí po dlažbe nahoru. Stoupání je to skutečně prudké a mám obavu, aby se kluci nezatáhli hned ze začátku. Ale oba jedou výborně a daří se nám spolupracovat na rovinkách a poté i ve sjezdech. Ty jsou silnou stránkou mé devětadvacítky, mám i s kolem metrák, takže mi to dolů jede nějak samo a rychle navzdory převodům, kde mám pouhých 44:13 (ekvivalent 44:12 na malých kolech). Druhý kopec je trochu náročnější díky množství bikerů na cestě, ale skutečnost, že neustále někoho předjíždíme, nás povzbuzuje a žene vpřed. Při skutečně vysokém tempu, které jsme s Jirkou a Martinem rozjeli, ještě stíhám zdravit bikery z hradeckých týmů a samozřejmě také kolegy na devětadvacítkách. Kluci pracovali na jedničku a chvílemi jsem si připadal jak na Tour či Vueltě při časovce družstev. Jeli jsme jako dobře promazaný stroječek.

V prudkém sjezdu před polovinou tratě se letělo přes odvodňovací žlábky a Jirkovi křuplo ve zraněném zápěstí (se kterým absolovoval i poslední etapu D.P.). Podle zaťatých zubů to hodně bolelo, ale Jirka jel stále výborně a jeho úsilí ve prospěch družstva si zaslouží uznání. Martin byl zase nejsilnější ve stoupáních, přeci jen má na kopce nejlepší fyzické předpoklady z týmu.

Druhá půlka tratě mi přišla nějak lehčí, nebo jsem se možná konečně dostal do tempa (kluci jsou přeci jen o deset let mladší). Krásné bylo asfaltové strmé stoupání na 25.km a předjížení dvou ženských družstev. Vidět takhle šest hopsajících zadečků před sebou, krása, hned se ten kopec dá vyjet lépe. Velkou úlevou byl dlouhý sjezd do Žacléře, který oproti stavu před dvěma lety doznal změn a byl hlaďoučký jako silnice. Řítili jsme se dolů jako blesk. Ovšem, aby to tak lehké nebylo, trať nás zavedla do Prkenného dolu a do cíle vedlo velmi prudké stoupání. S vypětím všech zbývajících sil jej zdoláváme a jako tři spurtéři při koncovce nějaké jarní klasiky letíme uličkami směr náměstí, kde je cíl.

Znovu musím vyzvednout naprostou výkonnovou sladěnost naší trojice, tenhle závod se nám vydařil a naše úsilí bylo odměněno krásným čtvrtým místem v nabité konkurenci. Jirka i Martin jsou na nejlepší cestě stát se novými lídry týmu a věřím, že následující sezóny teprve ukáží jejich vyzrávající závodní duchy.

Další družstvo složené z mazáků ve složení Pepa Maryška, Honza Hauf a Petr Stuchlík zajelo na 70km trati velmi ceněné 4. místo v kategorii součtu věku startujících nad 120 let. Ve stejné kategorii zajeli naši zkušení matadoři Láďa Boleha, Břéťa Pučan a Josef Heřman pěkné 17.místo.



Dovoluji si tímto navázat na výborný report Martina s pár poznámkami:

Klobouk dolů před výkonem Břéťi Pučana, který jako suverénně nejstarší účastník závodu zajel nad (moje) očekávání výborně. Poté, co jsme ho nad Prkenným dolem předjížděli, jsem rozhodně nečekal, že to dá pod 4 hodiny!

Místo dvou "brambor" to klidně mohla být dvě umístění na bedně. Opět se ukázalo, že při tomto závodě tříčlenných týmů je třeba i trojnásobná dávka štěstí. Martinův tým určitě limitovaly zdravotní problémy Jirky Beneše, náš tým se potýkal s pomalým defektem mé zadní bezdušové pneumatiky. Ve stoupání od Maršova jsem zpozoroval ztrátu tlaku. Dofoukl jsem to bombičkou a očekával, že si s tím tmel poradí. Pomalá ztráta tlaku pokračovala, takže jsem cca po každých 5 minutách musel dofukovat. S nervy v kýblu jsem to vydržel až na Rýchorský kříž, kde mi naštěstí přihlížející Zdeněk Melša (Jiskra Jaroměř Potocký) bez váhání zapůjčil svoje zadní kolo. Díky němu jsme mohli závod dokončit. Ztratili jsme však nejméně 5 minut a rozhodilo nám to do té doby výborné tempo. Když jsem si po dojezdu bral své kolo zpět, zjistil jsem příčinu svých problémů - v gumě byl zaražený 5 cm hřebík! Pokud bych si toho všiml na trati a včas hřebík vytáhl, možná by se díra zatáhla ... Petr Stuchlík



a další pohled na tento závod od Jirky Dvořáka:
na tento závod se chystalo i trio Martin Janeček, Petr Plný a Franta Kotek (všichni již s námi jeli minimálně jeden přejezd Jeseníků nebo Krkonoš a tak se dobře známe).

Minulý týden mě kluci oslovili, že jim vypadl Franta kvůli zdravotním potížím. Martinovi jsem tak slíbil, že pokud nikoho neseženou, pojedu s nimi. Jelikož se mi zas tak moc nechtělo, tak o víkendu pro mě přišla potěšitelná zpráva. Franta pojede. Takže jsem vše vypustil z hlavy.

Jaké pro mě bylo překvapení, když mi volal Petr Stuchlík v úterý odpoledne, že pro změnu nejede Petr Plný a tak že mám jet já. V tu chvíli jsem měl nějakou práci a tak jsem odmítl. Za chvíli mi volal Martin Janeček a přesvědčoval mě, abych jel. Po dlouhém přemýšlení jsem nakonec kývnul (práce musela jít stranou). Jel jsem domů, sbalil jsem si věci a kluci už parkovali před domem.

Večer u večeře se probírala strategie a na co si dát na trati pozor.

Ráno kolem 8 hodiny budíček, pro snídani a hurá na start. Počasí super. Startovali jsme jako 7. v pořadí. Ihned po startu parádní stojka na rozdýchání... Asi na 6. km přišel výjezd sjezdovky v Prkenném dole. Tam mi kluci poodskočili a mě už se zdálo o čertech. První kopec a já už odpadám. Pak jsem se naštěstí dostal do tempa a v podstatě až do cíle jsem další větší krizi neměl. Dopřál jsem si občas i pokochání opravdu nádhernými rozhledy do okolí.
Kluci jeli naprosto parádně. A když vezmu, že tohle je pro ně možná i jediný závod v roce, tak klobou dolů že to takhle objeli. Celou trať jsme jeli v těsném kontaktu a maximální rozestupy mohly být 20 metrů.

z mého pohledu parádní zakončení sezóny. Díky kluci.
 
Výsledky celkové
http://www.sportchallenge.cz/cz/extra11/z70mtb/vysledky

 
Fotky
http://www.zaclerska70.cz/fotogalerie/

Výsledky team
4.Beneš Jiří2:05:28
4.Katera Martin2:05:28
4.Klapal Martin2:05:28
4.Hauf Jan3:17:20
4.Maryška Josef3:17:20
4.Stuchlík Petr3:17:20
26.Dvořák Jiří3:38:17
17.Bolehovský Vladimír3:57:21
17.Pučan Břetislav3:57:21
17.Heřman Josef3:57:21